Evropská patentová úmluva (EPC) je vyústěním dlouholetých mezinárodních vyjednávání, která započala již v období mezi světovými válkami. V druhé polovině 20. století, tedy v období po 2. světové válce docházelo k významnému sbližování a určitým koalicím mezi evropskými státy, které vnímaly výhody vzájemného spojenectví a pracovali na integraci hospodářských odvětví. Pozadu nezůstalo ani sjednocení patentových systémů a vymahatelnost nabytých práv v ostatních zemích. Byly uzavřeny dohody o založení Mezinárodního patentového institutu, Štrasburské dohody o formálních požadavcích na patentové přihlášky, patentovém třídění a unifikaci pojmů patentového práva, smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS) a Evropském společenství pro atomovou energii (EURATOM).
Evropská patentová úmluva byla podepsána roku 1973 a v současné době platí její druhé revidované znění z roku 2000. Touto smlouvou byla zřízena Evropská patentová organizace a jako její součást Evropský patentový úřad, který uděluje evropské patenty s jednotným účinkem ve všech členských státech EPC, kterých je v současnosti již 38 a dvě země jsou v systému rozšíření. Po udělení záleží jen na přihlašovateli, toho času již majiteli evropského patentu, ve kterých státech bude chtít mít evropský patent účinný. Po zveřejnění uděleného patentu v Evropském patentovém věstníku stačí patent v požadovaných zemích tzv. validovat, tedy zaplatit poplatek za zveřejnění a případně doložit překlad do národního jazyka. Nadále, tedy po vypršení 9 měsíční lhůty, kdy jsou patenty ještě posuzovány jednotně, jsou již na sobě zcela nezávislé a tudíž i případné porušování práv z patentů je posuzováno v každém státě zvlášť a také udržování patentů je ošetřováno nezávisle.
Tyto nevýhody nejednotného udržování a uplatňování práv z evropských patentů si klade za úkol řešit Unitary patent, tedy evropský patent s jednotným účinkem, ke kterému hodlají přistoupit všichni členové EU kromě Itálie a Španělska během následujících měsíců. O průběhu budeme samozřejmě informovat.
