Pohled do historie
Nezbytným důsledkem průmyslové revoluce v druhé polovině 19. století, která měla rozhodující význam pro růst zahraničního obchodu, byla nutnost průmyslově právní ochranu zajistit na mezinárodní úrovni. Zpočátku byla tato situace řešena v rámci různých obchodních smluv, ale ochrana byla roztříštěná, neucelená a závislá na jejich platnosti. Pořádání světových výstav bylo bezprostředním impulsem pro mnohostrannou úpravu průmyslového práva. První a velmi významnou mezinárodní smlouvou zavádějící jednotné principy do systému průmyslově právní ochrany byla Pařížská unijní úmluva, která za předmět ochrany průmyslového vlastnictví považuje patenty, užitné a průmyslové vzory, ochranné známky, obchodní jména a potlačování nekalé soutěže a byla podepsána v Paříži roku 1883. Účinnosti nabyla o rok později.
Zhruba s odstupem jednoho století vznikly další smlouvy, které nastavené principy dále prohlubují a vytvářejí ještě propracovanější systém. Těmito smlouvami je Smlouva o patentové spolupráci, která zřizuje Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO) a Dohoda o evropském patentu, která zřizuje Evropskou patentovou organizaci a Evropský patentový úřad, jako nové nadnárodní organizace, fungující jako správní orgány v oblasti průmyslových práv. Celý systém se dále vyvíjel a nyní regionální patenty udělují ještě Eurasijský patentový úřad a dva africké patentové úřady. Nyní v dobách 21. století již přes 20 let netrpělivě očekáváme příchod komunitárního evropského patentu. V posledním době se situace výrazně posunula a v roce 2014 se snad již dočkáme nikoli zamýšleného komunitárního, ale jednotného evropského patentu bez účasti Itálie a Španělska.
