Podmínky patentovatelnosti


Právo přednosti vzniká přihlašovateli podáním přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví nebo na základě práva přednosti podle mezinárodní smlouvy (Pařížská unijní úmluva – PUÚ, 1883).

Pařížská unijní úmluva

Pařížská unijní úmluva říká, že ten, kdo podá přihlášku vynálezu, užitného vzoru, průmyslového vzoru, ochranné známky v kterékoli z unijních zemí (členské země úmluvy), má v rámci stanovené lhůty (tzv. prioritní lhůty) právo přednosti (unijní prioritu) při podání přihlášky v ostatních zemích před každým pozdějším přihlašovatelem stejného předmětu.

Unijní priorita činí pro patenty a užitné vzory 12 měsíců a pro průmyslové vzory a ochranné známky 6 měsíců. Obsahem prioritního práva je, že pozdější přihláška podaná stejným přihlašovatelem, nepozbývá účinnosti skutečnostmi, které nastaly v průběhu prioritní lhůty (období mezi podáním první přihlášky a podáním přihlášky v zemi, kde se priorita uplatňuje), jako zejména jinou přihláškou, uveřejněním vynálezu nebo jeho užíváním.


Stav techniky tvoří vše, k čemu byl přede dnem, od něho přísluší přihlašovateli právo přednosti, umožněn přístup veřejnosti písemně, ústně, užíváním nebo jiným způsobem. Stav techniky tedy zahrnuje jakékoliv informace (poznatky), které se staly dostupnými veřejnosti (neomezenému okruhu osob) písemným nebo ústním podáním, užíváním, veřejným předvedením, vystavením, přednesením nebo jakýmkoliv jiným způsobem před datem práva přednosti přihlášky vynálezu, a to jak v ČR, tak v zahraničí.

Pramen informací (poznatků) se považuje za dostupný neomezenému okruhu osob ode dne, kdy se kterákoliv osoba mohla seznámit s tímto pramenem informací. Není nutné, aby se kdokoli skutečně seznámil s pramenem, je dostačující, že tato samotná možnost existovala. Proto se nehovoří o „známosti“ odpovídajících údajů, ale o jejich dostupnosti. Zejména tiskoviny se pokládají za dostupné ode dne jejich předání do prodeje (třebaže nebyl ani jediný výtisk prodán) nebo ode dne, kdy byly prokazatelně dostupné návštěvníkům knihovny (třebaže daný výtisk nebyl použit ani jedním čtenářem). Analogicky se řeší otázka dostupnosti dalších písemných pramenů informací, včetně výkresů, výzkumných zpráv, prospektů, rukopisů atd.


Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti (jinými slovy -považuje se za nezřejmý), pokud s přihlédnutím ke stavu techniky není zřejmý odborníkovi v příslušném technickém oboru. Požadavek nezřejmosti má zaručit udělování patentů pouze pro skutečně tvůrčí a vynálezecké výsledky a nikoli na zlepšení, k nimž může dospět osoba s průměrnými schopnostmi a znalostmi v daném oboru na základě toho, co již existuje.

Podle patentového zákona je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Zařazení „vynálezecké činnosti“ jako kritéria patentovatelnosti je výrazem snahy odlišit patentovatelný vynález od jiných formálně nových a prospěšných vynálezů, neboť ne každý formálně nový a prospěšný vynález je výsledkem vynálezecké činnosti. Patentovatelný vynález musí být jistým přínosem do stavu techniky jako celku, respektive obohacením tohoto stavu. V zákoně není uvedena definice vynálezecké činnosti. Definuje se pouze způsob jejího praktického hodnocení, tj. vynález zahrnuje vynálezeckou činnost tehdy, pokud nevyplývá odborníku v dané oblasti techniky zřejmým způsobem ze stavu techniky.
Za zřejmé se přitom považuje vše, co nepřekračuje rámec profesionálních schopností odborníka v dané oblasti techniky. Patentovatelné vynálezy tedy leží za hranicemi běžné řemeslné, resp. inženýrské rutinní práce.

Pokud jde o fiktivní osobu „odborníka“, uvedenou nejen v ustanovení patentového zákona, pak se jím chápe odborník s takovou kvalifikací, jaká je obvykle potřebná pro řešení podobných úkolů v dané oblasti techniky.

Pokud má úkol komplexní charakter (např. složité chemické technologie), může být při hodnocení vynálezecké činnosti, resp. nezřejmosti fiktivní osoba „odborníka“ reprezentována skupinou odborníků různého odborného zaměření, kterým by byl za obvyklých podmínek daný úkol předložen k řešení.

Z výše uvedeného je vidět, že úroveň poznatků a profesionálních schopností fiktivní osoby „odborníka“ se v konkrétních případech liší, zejména s ohledem na oblast techniky, které se vynález týká.
Hodnocení vynálezecké činnosti se od hodnocení novosti zásadně liší v následujícím:

Zatímco novost lze hodnotit zásadně na podkladě jednotlivého pramene informací a kombinace více pramenů informací je nepřípustná, při hodnocení vynálezecké činnosti je naopak možné uplatnění dvou a více informačních pramenů. Omezující podmínkou je to, že i sama kombinace jednotlivých pramenů ze stavu techniky je pro odborníka v dané oblasti techniky zřejmá. Za zřejmou se zpravidla pokládá kombinace obecně známých a vysoce autoritativních pramenů, jako jsou učebnice, příručky, monografie významných odborníků, patentová literatura apod. Průzkumový pracovník příslušného patentového úřadu posuzující vynález musí prokázat, že průměrný odborník by nevyhnutelně kombinací znaků dvou dokumentů dospěl k závěru o zřejmosti.

Při hodnocení vynálezecké činnosti, resp. nezřejmosti, se vychází z presumpce nezřejmosti. Pokud úřad pomocí důkazů neprokáže zřejmost přihlášeného vynálezu, vychází se z toho, že daný vynález je výsledkem vynálezecké činnosti. Námitka zřejmosti musí být tedy v průběhu řízení (ve zprávě o průzkumu) řádně odůvodněna.


Aby byl vynález patentovatelný, musí být využitelný pro průmyslové nebo obchodní účely. Vynález nemůže představovat pouhý teoretický fenomén, musí být užitečný a poskytovat praktické výhody. Výraz „průmyslový“ se zde používá v nejširším smyslu slova pro odlišení od čistě intelektuální nebo estetické aktivity a zahrnuje například i zemědělství.

V některých zemích se používá místo průmyslové využitelnosti kritérium užitečnosti. Průmyslová využitelnost tedy předpokládá, že předmět vynálezu bude možno reprodukovat, tj. vyrobit či využít. Vynález musí být ovšem objektivně realizovatelný. Nerealizovatelné jsou zpravidla návrhy, které obsahují podstatné chyby, nebo které jsou v rozporu s objektivními vědeckými a technickými poznatky (např. perpetuum mobile apod.)


Podle vnitrostátních právních předpisů většiny zemí musí být vynález v přihlášce patentu objasněn dostatečně jasně a úplně, aby jej mohl realizovat odborník v konkrétním technickém oboru. Tato podmínka je bez vyjímek vyžadována i v případech kdy je přepokládatelné, co přihlašovatel zamýšlel a však do popisu vynálezu neuvedl.
V některých zemích patentový zákon po původci požaduje, aby vysvětlil „nejlepší způsob“ realizace vynálezu.

Proto v případě patentů týkajících se biologického materiálu, který není přístupný veřejnosti a nelze ho dostatečně dobře popsat (např. mikroorganismů), většina patentových úřadů vyžaduje, aby byl takový biologický materiál (mikroorganismus) uložen v uznávaném ukládacím místě (např. sbírce mikroorganismů).(Budapešťská smlouva z r. 1977 o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení).

FacebookLinkedinYouTube